Přímá volba prezidenta přinesla emoce. Tři týdny po volbě prezidenta agentury přinesly analytické rozbory, jak je společnost rozdělena. Všichni hlásají, že je třeba společnost sjednocovat. Nikdo ale neříká, jak toho dosáhnout.
Pražská kavárna, venkovská hospoda, věk, vzdělání atd.
To byly hlavní titulky toho, jak je společnost rozdělena po prezidentských volbách. A všechna tato zjednodušení vzbuzovala další a další emoce. Každá přímá volba (nejen volba prezidenta), každé referendum bude společnost rozdělovat. Jenom na účastnících však záleží, jak výsledky voleb vyhodnotí a jak s nimi budou nakládat.
Ano, jedna dělicí čára se dá ztotožnit s maturitou voličů. Další dělicí čára je tvořena výši příjmu. Venkov volil jinak než velká města. Tyto závěry jsou asi pravdivé (snad jsou i doložitelné). Nejsou však úplné, nikdy to neplatí plošně.
I přes to, však mají něco společného.
Společenské uplatnění, životní skepse, potřeba mít svého ochránce
I ty prezidentské volby ukázaly, pro další vývoj naší společnosti důležitou skutečnost. Důsledná analýza (ne lákavé titulky v novinách) ukázaly na nerovnoměrný rozvoj jednotlivých regionů.
Nejen prezidentská volba, ale i volby parlamentní ukazují na velký rozdíl v jednotlivých regionech. Severočeský, Západočeský, Moravskoslezský kraj ukazují v celé nahotě svoji společenskou úroveň, dosud se nedokázaly vypořádat se svojí historickou zátěží. Historická struktura hospodářství, průmyslu, dopravy, ale i občanské vybavenosti se po roce 1989 nezlepšuje. Zaostalost regionů stagnuje, sociální problémy jsou daleko výraznější než v jiných regionech. Lidé zde nevidí na lepší budoucnost, naděje na zlepšení je v nedohlednu. Úspěšní lidé odcházejí, a v lidech, kteří nemají kam jít, nemají od koho čerpat zkušenosti a touhu po zlepšení, tak upadají do skepse. Hledají pomoc a záchranu u někoho jiného. Hledají oporu v nějaké autoritě, hledají si svého guru. Demokracie je zklamala, tak hledají toho, kdo je ochrání, kdo jim dá naději.
Strach je špatný rádce
Tam, kde je strach o svoji budoucnost, tam kde je beznaděj, tam vzniká podhoubí pro jednoduchá řešení. Tam je slyšet na populismus, tam mají své pole působnosti zachránci typu SPD a pana Okamury, makající zachránci typu ANO a pana Babiše. Jenom Ti nabídnou ochranu před imigranty, před zlými zahraničními kapitalisty, kteří je jenom okrádají, před zlodějskými politiky.
A prezident Zeman to vše velice dobře ví. Ten už k tomu připojí jen tu svoji kapku něčeho tvrdšího, nějakou tu historku o zkorumpovaných novinářích a Pražské kavárně a nadpoloviční většina je moje. A je vyhráno.
AntiZeman není řešení
Řešením rozdělení společnosti není v hlasitém vykřikování frází o tom, že budou svorníky, že se budou snažit spojovat Pražskou kavárnu s venkovskými hospodami a další a další nekonkrétní bláboly. Řešením ani není vymezování se proti současnému prezidentovi.
Řešením musí být pouze silný politický názor a návod, jak hospodářsky pomoci zaostalým regionům. Řešení muže být pouze v:
- Vytvořit podmínky pro zvýšení samosprávního rozhodování na úrovní krajů a regionů
- Vytvořit koncepční dlouhodobé principy rozdělování daní dle rozvoje a úrovně jednotlivých samosprávných celků.
Každý region je jedinečný, nejsou universální řešení, která budou pro všechny regiony úspěšná.
Úspěch v odstraňování sociálních a hospodářských rozdílů mezi regiony musí být na regionálních a místních politicích.
Ti celostátní politici jim však musí vytvořit podmínky. Neříkat jim co a jak mají dělat, ale vytvořit jim k tomu podmínky. Dát jim k tomu pravomoci a systémem rozpočtového určení daní jim k tomu dát dostatek financí, které budou dlouhodobě předvídatelné.
Máme u nás odvážné politické subjekty, které přestanou mluvit o tom, jak budou spojovat národ a začnou pro to něco dělat??
